JAKOKA - Jana Koděra Kalinová
vystudovala Střední uměleckoprůmyslovou školu v Turnově. Od raného mládí se věnuje navrhování a tvorbě oděvů, což ji později přivedlo k malbě na hedvábí, které se intenzivně věnuje už několik let. Zpočátku se soustředila na vytváření vlastních vzorů, které posléze začala využívat k výrobě autorských hedvábných šátků a šál.
Zpracování hedvábí postupně rozšířila také na tvorbu hedvábných oděvů, kde uplatňuje svůj specifický designový rukopis při zkoumání široké škály možností, které hedvábný materiál i technologie malby na hedvábí a jeho barvení nabízejí.
KDY JINDY, KDYŽ NE TEĎ?
…aneb jak si matka tří dětí konečně plní své dětské sny.
Když mi bylo 5 let objevila jsem babiččin šlapací šicí stroj. Přes její přísný zákaz přibližovat se k němu, abych si neprošila v nestřeženém okamžiku prsty, jsem byla jednoho dne přistižena… (prsty jsem si prošila až o mnoho let později ☺) Běžná reakce prarodiče by zřejmě byla: „Copak to tady děláš? Běž hned od toho!“ Jenže babička Růžena reagovala úplně jinak: „Koukám, že ti to pěkně jde a já zrovna potřebuju našít pytlíky na bylinky, tak pojď…“ no, jenže kdo by se dlouhodobě spokojil s pytlíkem, když ambice byly už tehdy minimálně na šaty?... Následoval holčičí sen být módní návrhářkou. Jenže všechno bylo jinak.
Šít a kreslit jsem sice nikdy nepřestala, ale do popředí se hrnuly úplně jiné věci. Umělecká průmyslovka dopadla, ale děti pro mě byly důležitější než další snaha dostat se na UMPRUM, a k tomu navíc práce, starosti…touha po vlastním ateliéru ve mně však žila dál v nezměněné síle.
A pak se to stalo.
Nechala jsem se „vyhecovat“ k namalování hedvábného šátku. Přece nebudu troškař, tak rovnou voskovou technikou… a bylo to. To tenoučké vlákno má obrovskou sílu a už pevně drží i tak velkou ženskou, jako jsem já. A navíc mám obrovské štěstí. Můj skvělý manžel je totiž můj spolužák ze „šperkárny“ a protože on je umělecký štukatér (opravuje ty krásné historické fasády), má pochopení a podporuje i mé tvoření.
Zajímá Vás malování na hedvábí?